Ahoj Domčo,
trochu mi tu chybí ten důvod, proč na tvém vystoupení jedenkrát za rok nejsou? Nevyjde jim čas? Nebo jde o souběh akcí, kdy má brácha zápas, ty vystoupení a dají přednost jemu?
Pokud by to byla taková situace, tak samozřejmě tvé zklamání chápu a cítila bych se úplně stejně. A určitě by to mí rodiče ode mne slyšeli a slyšet by to měli i od tebe. Pokud to v sobě dusíš, pak se na rodiče zlobíš, zlobíš se na bráchu, že má více pozornosti, ale zrovna třeba u něj, jde o to, že on za to nemůže, ale ta rodičovská nevyváženost mezi vás staví klín. Zeptala bych se bráchy, jak to vnímá i on, třeba od něj uslyšíš, že by tvé vystoupení rád viděl a stejně tak bych si o tom promuvila s rodiči.
Co mi ještě v tom tvém dotazu trochu brnká na strunku je věta: "Nemám pro koho tancovat."
Možná je na to ještě brzy, ale zkus zapracovat na tom, abys věci, kterým se věnuješ vycházely z toho, co chceš ty a dělá radost především tobě, protože jen tak se nebudeš cítit uvnitř prázdná a kdykoliv pro sebe něco uděláš, zaplaví tě pocit radosti, který ti moc přeji.
Určitě se ozvi, jestli došlo k nějakému zlepšení a cítíš se lépe. Monika
