Ahoj Jani,
čtu si tvůj dotaz a říkám si: "Už je to tu zase". Proč už zase viď? No, protože to je tak časté přání vás mladistvých směrem k rodičům, že si nelze neklást otázku, kde je zakopaný pes... proč se to nedaří... Ale neboj, na něco jsem přišla.
Zjistila jsem totiž, že k té pomyslné propasti mezi mladistvým a rodičem dochází nejvíce z těchto důvodů. Náctiletí potřebují být především se svými vrstevníky, možná už tráví svůj volný čas i se svými prvními láskami... Častokrát se názorově v tomto období s rodiči rozchází, mají pocit, že jim nerozumí a jdou si spíše z cesty.
Naproti tomu rodiče se vyrovnávají s tou velkou změnou, kdy už jejich dítě nemá potřebu přijít si pro pohlazení, nesvěřuje se... Když se zajímají, tak odsekávají, nemají zájem trávit společný čas a rodiče se tak cítí dost odstrčení.
Obě strany tak mají nastavený mód "ať je to období už za mnou" a nehledají cestu k sobě. Je to ale škoda, protože svým dotazem sama přiznáváš, že bys mamku chtěla mít nablízku.
Proto převezmi iniciativu, připrav pro sebe a pro mamku "domácí sedánek" s čajem či kávou, drobným občerstvením a otevři toto téma.
Zeptej se, jestli si na sebe můžete s mamkou udělat takhle občas čas, kdy se to hodí jí, kdy tobě. Upřímně ji pověz, co ti chybí, co by se ti líbilo, jak bys ráda s mamkou fungovala a ptej se i jí, co ona má směrem k tobě na srdci. Vyčistíte vzduch a věřím, že odstartujete moc příjemné období, které bude naplňovat vás obě.
