Ahoj Romčo,
úplně první, co mě napadlo, když jsem si tvůj dotaz dočetla, bylo, co vlastně z toho všeho děláš pro sebe a co kvůli druhým? Když si představím, že chodíš do školy, jsi v osmé třídě, takže někdy v týdnu míváš odpoledku a končíš nejdříve v půl druhé, pak letíš domů, kde máš jistě nějaké domácí povinnosti, učíš se, abys měla dobré známky a do toho stíháš dva nástroje, kreslení i sport, tak si tak říkám, kdy ta holka odpočívá? U kreslení? Aktivně při sportu? Nebo to jsou další kroužky, které hradí rodiče a na ně povinně docházíš?
Nebudeme si tu nic nalhávat. Jakmile si naložíme, byť aktivity, které máme rády, tak i tak potřebujeme občas od všeho úplně vypnout a odpočinout si, protože se jinak může stát, že i to, co nás normálně těší a děláme rády, je nám najednou protivné. Pokud to cítíš přesně takto, pak uber, dej si prostě pauzu, udělej si den, který vybočuje z běžného režimu. Domluv se na tom s rodiči. Narovinu řekni, že máš krizi a potřebuješ si odpočinout, vynech na týden kroužky a pověnuj se jiným činnostem.
Začti se do knihy, jdi na procházku a poslouchej hudbu, buď sama se sebou. Uvidíš, že to přinese své ovoce. Srovnáš si myšlenky a jak se to přestane valit, hlava si odpočine, i ty se vyklidníš. Potřebují to tak všichni, takže se nebojím, že by pro tvou pauzu od všeho neměli rodiče pochopení.
A hlavně, tvá vnitřní spokojenost a odrazí i směrem ven, kdy najednou zjistíš, že lidé kolem tebe, kamarádi, spolužáci, rodiče, jsou taky v podobném nalazení. Vyzkoušej si to. A mysli víc na to, co si přeješ ty sama, ne druzí, žij svůj život, ne život druhých. Určitě se ozvi, jestli se situace zlepšila.
