Ahoj Leni,
cením si toho, že jsi se mi svěřila s tím, jak se cítíš a co prožíváš.
Představuji si, jak náročné období prožíváš a jak ti není dobře s pocity osamělosti. Chápu, že v takové situaci nemáš chuť se smát, i to, že se straníš ostatních.
Možná tě malinko uklidní, že každý z nás se v takové situaci ve svém životě ocitne, kdy se cítí prázdný, má pocit, že nic nemá cenu, že se mu nic nedaří...
Možná je to ale i nejvhodnější chvíle poznat sám sebe i jinak. Možná, že svou vlastní snahou překonat pro tebe těžké období, zjistíš, co ti v takových situacích nejvíce pomáhá a může to být zrovna i to, že se na chvíli odpoutáš od svého okolí, budeš sama se sebou... Není na tom nic špatného, ale chápu, že tím, jak je to pro tebe nové, necítíš se v tom moc dobře.
Přemýšlím, zda máš kolem sebe někoho, komu bys o svých pocitech mohla říct? Rodiče, prarodiče, teta... Někoho, kdo by ti pomohl třeba najít příčinu toho, proč se cítíš tak špatně. Je možné, že tě trápí něco, co teprve vypluje na povrch. Svou pomoc ti nabízím i já. Pokud by sis chtěla popovídat osobně, neváhej mne ve škole oslovit a můžeme si spolu sednout a zkusit odkrýt, co se děje. Pokud bys váhala, jen dodám, že nic, co si spolu řekneme, nebudu šířit dál, zůstane to jen mezi námi. Záleží jen na tobě, ráda ti pomohu.
