Ahoj Petro,
nevím, zda tě uklidní, že se podobně jako ty cítí spousta tvých vrstevníků. Proč se to děje? Víš, postupem času jsem zjistila, že období puberty je, krom všech fyzických proměn, hodně o tom, abychom se přijali takoví, jací jsme a že se nám ne vždy daří popasovat se se všemi nedostatky, které na sobě vidíme a že se nám daří nevidět to dobré a nakládáme si i tím, jak se dokážeme zkritizovat. Pak stačí, když někdo z okolí poukáže přesně na to, co nám na sobě vadí a v tu chvíli z toho uděláme problém.
Řešením, jak se z toho vymanit je, že uvěříš, že jsi na svět přišla přesně taková, jaká jsi, se všemi přednostmi i nedostatky a že právě taková jsi dokonalá. Určitě může být něco, co bys na sobě ráda změnila a pracuj na sobě, to je v pořádku, ale nepasuj se do role někoho, kdo si říká, proč ona má tohle a mě nebylo dáno apod. Všechno má svůj důvod.
Bude to znít úplně, že si budeš ťukat na čelo, ale opakuj si před zrcadlem, v duchu a často: "Jsem krásná, mám ráda sebe i svůj život."
Ano, slyším, jak říkáš, že to není pravda, a tak to nemůžeš říkat, ale věř mi, že když o tom přesvědčíš svou hlavu, začneš se tak i sama cítit. A sebevědomí poroste. Měj se moc krásně.
